Kategorie: Články

Téma - bludy o zahradě

Ondřej Fous

Někteří z nás si zvykli, že kečup není z rajčat, párek není z masa a jogurt není z mléka, ale jiní se s tím nějak ne a ne smířit. Pro ty z vás, kteří lpí na tom, aby potravina nebyl jen aromatizovaný výlisek z modifikovaného škrobu, mám smutnou zprávu. Svět náhražek zasáhl i téma zahrada a všeobecná plichta se rozlezla i tímto oborem. Využívá nejrůznějších technik ke snížení nákladů na dopravu a pěstování na straně jedné, a vytváří potřebnost zbytečných až škodlivých materiálů či pomůcek. Nicméně, jelikož útočí na prazákladní lidskou lenost, mají úspěch. Heslo „zahrada bez práce" je lež. Zahrada je práce. A je to její nejlepší vlastnost.

Nejzávažnějším problémem jsou dnes tzv. „zahradnické substráty". Většina z nich bohužel nemá se zeminou ani zahradničinou nic společného. Určitě nelze házet všechny do jednoho pytle. Bylo by snadné zde napsat, že obsahuje kompostované zbytky kůry, odpadní rašelinu a komunální shrabky. Věřme, že tomu tak leckdy není. Každopádně k zahradnickému substrátu, v kterém rostliny rády rostou a dlouhodobě prosperují, to má daleko. Nemá strukturu, je sléhavý, nebere vodu a neudrží jí, živiny jakbysmet. Chemismus je kolísavý a vlastnosti neudržitelné. Ono se dá říct, že „to stačí". Myslím, že mnoho z nás je spokojeno se supermarketovou šunkou jen do té chvíle, než ochutná šunku od pana řezníka. Nechci nikoho navádět, aby se cpal rašelinou, ale zahradnický substrát vypadá prostě jinak a obsahuje celou řadu strukturovaných a rozeznatelných složek. Bohužel takový substrát je zhruba o polovinu dražší a tím je neprodejný. Nabízený je v posledních letech jen výjimečně bez velkého zájmu. Většina rostlin, které dnes koupíte u obchodníků, má substrát v květináči pouze aby neupadly. Vypěstovány byly na de facto umělé výživě pod sklem za nejkratší možnou dobu. Jsou dokonalé, souměrné, ideálně zelené a snadno zranitelné. Občas je vidět i rostliny, které se prodávají mrtvé. Vřesy, jehličnany, pokojovky, japonské javory, některé trvalky. Kořeny přeschly a shnily, rostliny nahoře ještě chvilku vypadají živě. Zkušený zahradník to pozná na první pohled, zákazník nikoliv. Je to nefér a nesportovní, ale čas Mirků Dušínů je již pryč. Účel je prodat a to světí prostředky.

Přímo za substráty v těsném sledu stojí mýtus zvaný kůra. Mulčování kůrou se stalo univerzálním receptem na boj s plevelem a dlužno poznamenat, že mnohá pěstitelská zklamání jsou způsobena právě kůrou. Ať už je pytlích kůra smrková nebo borová, většinou bývá upravena odležením, kdy v ní houby vykonají svou práci ohledně rozkladu pryskyřice. Čerstvá kůra je vůči rostlinám poměrně agresivní. V pytli ovšem proces fermentace pokračuje a nemůžeme si myslet, že po vysypání na záhon skončí. Koneckonců inhibiční funkce klíčení plevelů je založena právě na tomto faktu. Spoustu běžných keřů to snese a dokáže se vyrovnat nejen s tím, že vrstva kůry kolem 8-10cm se dokáže zahřát i třeba na 40 a více stupňů, ale i s tím, že po dešti jde do půdy z kůry hutná hnědočerná jícha s vysokým obsahem třísla, která nelze považovat jen za hnojivo. Problémy s tím mívají stromy při zakůrování zálivkové mísy, všechny keře náročné na substráty a především trvalky. Kvalitní kůry z pinie či alepské borovice, které jsou tříděné a velmi pomalu se rozkládají, jsou pochopitelně téměř dvojnásobně dražší, a tudíž se u nás neprodávají. Obecně vzato kůra není univerzální recept, ba naopak se hodí jí mulčovat pouze kolem některých rostlin. Vřesoviště není třeba mulčovat vůbec, solitérám je lépe plet mísy mechanicky a občas stojí za úvahu i herbicidní úhor. Suchomilné trvalky milují štěrk, záhonovky se zapojují a stačí z nich plevel vyřezávat nožem v prvním roce.

Významnou kapitolou jsou též hnojiva a vztah k chemii vůbec. Idea, že všechno chemické je špatné a všechno „přírodní" dobré, je sice jednoduchá a snadno zapamatovatelná, ale nepříliš moudrá. Například rozumným a efektivním používáním herbicidů v prvních třech letech po založení dokážete snížit jakoukoliv další chemizaci na řadu let. Vhodným načasováním a správnou aplikací průmyslových hnojiv lze dát rostlinám prvotní injekci a dostat je do vitality, aby pak fungovaly převážně z přirozeného potenciálu místa. To je samozřejmě i o výběru vhodných druhů. Existuje mnoho velice promyšlených a sofistikovaných hnojiv s naprosto speciálními super hyper extra vlastnostmi, které mají uvnitř totéž co NPK. Rozdíl je jen v ceně a lenosti. Za hodnotné lze považovat jen hnojiva obsahující stopové prvky, hnojiva bez dusíku pro vyzrávání na podzim, hnojiva s vysokým obsahem železa a hořčíku pro vybrané kultury a hnojiva, která díky membráně jsou schopna uvolňovat živiny během celé sezóny. Průmyslová hnojiva se ale musí vhodně aplikovat při výsadbě přesně dle typu. Sypání na povrch je nejvíce riskantní a nejméně efektivní. Hnojením pod kůru jen urychlujeme rozklad kůry. U těchto hnojiv je zásadní výhodou, že víme, co obsahují a co umí. Vhodné jsou tedy hlavně v prvních letech, kdy potřebujeme nástup rostlin a ujmutí. Veškerá organická hnojiva mají poměrně neurčitý obsah živin a chápejme je jako druh kompostu, jíchy či rozloženého hnoje. Rychle po zapravení se vyčerpají a nemají dlouhého trvání. Je to jednorázová startovací injekce. Sofistikovaná hnojiva jsou u nás obvykle v maloobchodě velmi předražená, podobně jako jiná drobná chemie. Obal je dražší než obsah. Ale takové už je 21. století.

Perlou nakonec je mýtus netkané či tkané textilie, která se v posledních letech rozšířila v českých zemích jako mor. Tento ropný produkt je kladen na povrch půdy, do výseků jsou sázeny nebohé rostliny a na textilii je následně sypána dokonce kůra nebo kačírek. Nevím, kdo to vymyslel, viděl jsem to poprvé ve Francii v 90. letech na dálničních výsadbách, kde by to snad mohlo mít nějaké opodstatnění. Textilie funguje jako separační membrána, přestože je na první pohled propustná. Pod ní dochází k omezenému přístupu vduchu, změně koloběhu vody a následně ke ztrátě přirozeného půdního edafonu. Půda se oglejí zálivkou i srážkami, ochudí a ztratí humus během částečně anaerobních procesů, za kterých vzniknou omezeně i rozkladné plyny. Půdy pod textilií zapáchá, nevoní. Celému tomu vévodí ještě jícha z kůry, která celý proces uspíší, napájena knotem textilie začne rychle humifikovat a přebírat úlohu odseparované půdy načež se ihned zaplevelí. Dle mého zahradnického názoru je textilie jen vyhozením peněz. Pokud by se tyto prostředky využily na odplevelení pozemku, hnojení a péči, do dvou let by se výsadby zapojily a fungovaly i nadále. Nevidím tudíž opodstatnění ani pro argument „lenosti". Textilie vám přinese víc práce, než si kdo myslíte.